Ve dnech 24.-25. srpna 2018 se v Plzni uskutečnil již několikátý ročník festivalu LGBT+ lidí a jejich přátel. My jsme do programu přispěli přednáškou nazvanou Lesk a bída homosexuálů v církvi.
V přednášce jsme mluvili o naší cestě životem a představili i osudy několika dalších homosexuálů z katolického prostředí. Konstatovali jsme, že v církvi je mnoho dalších gayů – mezi biskupy, kněžími, řeholníky a řeholnicemi, mezi varhaníky, kostelníky, akolyty, katechety, ba dokonce i mezi manžely. Svou orientaci si žijí většinou ve skrytosti. Někdy více, někdy méně úspěšně a šťastně.
Dále jsme upozornili na řadu paradoxů, se kterými se LGBT+ osoby v církvi setkávají.
- Mnohde je stále problémem už samotný coming out, tady možnost bez obav říci: „Jsem lesba, jsem gay, jsem trans.“ Přitom homosexualita jako taková již dávno není považována za nemoc ani za hřích. Proč by měla být ostudou? Samotný katechismus tento krok nějakým způsobem předpokládá.
- Z režimu udělování svátostí katolické církve vyplývá další paradox: Promiskuita je mravně mnohem menší problém než dlouhodobý láskyplný vztah. Když lituješ svého občasného úletu, můžeš se z něj vyzpovídat, ale pokud trvale žiješ ve vztahu s osobou stejného pohlaví, rozhřešení podle oficiálního učení církve dostat nemůžeš.
- Homosexuálním osobám náleží celoživotní celibát, zní z katechismu. Neodporuje tato kategorická teze požadavku svobody a též povolání člověka k lásce? Nebylo by právě ocenění svazků osob stejného pohlaví v určitých případech vhodnějším řešením? (Tak to ostatně navrhovala většina biskupů na Synodě o rodině v Římě v roce 2014.)
- Rozpaky působí instrukce o zákazu přístupu homosexuálně orientovaných osob ke kněžskému svěcení, ale i praxe církve, která v některých případech neváhá vést homosexuála před oltář k uzavření (neplatného) manželství – jen aby na vsi nevzniklo pohoršení.
- Celkově je absurdní obsese řady katolíků sexualitou. Jako by to byl hřích hříchů. Ti, kteří rádi představují homosexuály jako ty největší zvrhlíky a nepřátele církve, jsou často sami lidmi, kteří se nevyrovnali s vlastní sexualitou.
V závěru Jirka načrtnul dvakrát tři doporučení. Nejprve doporučení pro křesťany:
- Přestaňte LGBT+ osoby považovat pouze za politické lobby, které chce zničit tradiční rodinu a způsobit rozpad morálky společnosti. Uvědomte si, že HOMOFOBIE JE HŘÍCH, který ve svých důsledcích reálně zabíjí.
- VYTVOŘTE PROSTOR SVOBODY A PŘIJETÍ, kde mohou lidé být tím, kým jsou. Právě tak nejlépe vychováte své děti, když jim nabídnete prostředí, ve kterém nevládne pokrytectví, strach, předsudky a ostrakizování těch, kteří jsou odlišní.
- NABÍZEJTE PŘÁTELSTVÍ a citlivé doprovázení jedinců, podle toho, čeho jsou subjektivně schopni. Důvěřujte jejich dobré vůli, srdci i svědomí. Buďte jejich záchytnou sítí, znamením Boží bezpodmínečné lásky.
A ještě tři doporučení pro LGBT+ osoby v církvi:
- PŘIJMĚTE SAMI SEBE TAKOVÉ, JACÍ JSTE. To není Boží omyl. Snažte se hlouběji poznat sami sebe a objevte své vnitřní bohatství včetně schopnosti milovat.
- ČERPEJTE U DOBRÝCH ZDROJŮ – vzdělávejte se, cestujte, poznávejte život, nechte se inspirovat osobnostmi, mějte svoji „moudrou vrbu“, používejte své svědomí a také studny milostí, které nabízí církev. Nespokojte se s lacinými cestami, brakovou produkcí a podprůměrným životním stylem.
- KONEJTE DOBRO. Můžete a máte toho udělat hodně – ve své rodině, mezi přáteli, ve společenství. Investujte sami sebe a nešetřete se. Chraňte slabé a pečujte o potřebné. Najděte si někoho, pro koho budete moci být darem. Svědčte o kráse života, o kráse lásky, o kráse LGBT+ lidí.
V minulých dnech byl publikován rozhovor se známým americkým jezuitou Jamesem Martinem na podobné téma. Připojujeme odkaz na něj na Christnetu.