V červnu 2020 se na vlně katolického rádia Proglas objevily dva rozhovory o životě věřících gayů. Šlo o velmi otevřená a hluboká svědectví o reálném životě. Než uvedeme odkazy na tyto pořady, rádi bychom nabídli malou reflexi stěžejních témat.
Hostem prvního rozhovoru je odhadem čtyřicátník z jedné protestantské církve, který se rozhodl žít svůj život jako singl gay, bez intimního vztahu. K druhému rozhovoru byli pozváni dva mladí katolíci žijící v partnerském vztahu, kteří se hodlají registrovat. Otázky redaktorky Hany Strašákové otevírají i náročná témata jako třeba těžkosti s udržením celibátu u věřícího singla či konfrontace s učením církve, které je odlišné od praxe homosexuálního páru. Je skvělé, že se katolické rádio ujalo témat, která bývají v církevních kruzích tabuizována či pojímána zcela jednostranně, namnoze až ideologicky. Otevřenost, poctivost a hloubka rozhovorů zcela souzní s názvem celého cyklu: „Na dřeň“.
První téma: VZTAH K BOHU VERSUS JINÁ ORIENTACE
Když v sobě někdo věřící objeví menšinovou sexuální orientaci, jeho dosavadním životem z víry to zpravidla otřese. Nejenže si člověk uvědomí, že se jeho život bude muset odvíjet zcela jinak (nebude mít „tradiční rodinu“), ale církevní prostředí jej navíc všemožně přesvědčuje, že v jeho srdci a v jeho touhách je něco radikálně špatného a hříšného.
Rozhovory rádia Proglas přinášejí dobrou zprávu o tom, že člověk nemusí svou víru a církev kvůli své orientaci opustit. Proces sebepřijetí spolu se zápasem o vlastní víru bývá dlouhý a náročný. V případě hostů rozhovorů však vyústil do života ve svobodě a v pravdě s Bohem. Pro jednoho má tato svoboda a pravda podobu celoživotního celibátu, pro druhé formu mezilidského vztahu dvou věřících mužů. Jeden se spokojeně definuje jako „ten, kdo je v Kristu“ a druzí jsou nadšení, že našli do vztahu věřícího partnera, takže patří Bohu a zároveň sobě navzájem.
Druhé téma: COMING OUT (neboli zveřejnění své orientace)
Rozhovory se obšírně věnují jak procesu sebepoznání a sebepřijetí, tak dobrodružství postupného zveřejňování své orientace. Ve všech případech se dozvídáme o potřebě se skrývat a o pokusech své vnitřní nastavení změnit. I přes obavy mladí muži postupně dozrávají k přesvědčení, že je třeba se se svou orientací svěřit, aby mohli vůči svým nejbližším být upřímní. Coming out v církevním společenství a v křesťanské rodině se ukazuje jako ta náročnější část, ještě ne zcela ukončená či dovršená plným přijetí stavu věcí ze strany rodiny. Navzdory těžkostem, se kterými se setkali, uvažují hosté o církvi poměrně pozitivně. Vnímají zvláště potencialitu církevního společenství k přemýšlení, k soucítění a k respektu vůči individualitě člověka.
Třetí téma: PARTNERSKÝ VZTAH – ANO ČI NE?
V otázce partnerského života se hosté rozhovoru radikálně liší. Důvodem je zřejmě jednak rozdílné vnitřní nastavení a též jiný způsob teologického uvažování. Věřící singl se necítí osaměle, ke vztahu se staví skepticky a je přesvědčen, že homosexualita je jedním z důsledků dědičného hříchu.
Kluci z věřícího páru neberou na lehkou váhu katolické učení ohledně praktikování homosexuality. Když se s ním ale snaží osobně porovnat, docházejí pro sebe k závěru, že k pravdivosti jejich života patří mezilidský vztah. Nedělají z toho novou normu, jen touží, aby je ostatní lidé takto přijali. Do svého vzájemného slibu chtějí pozvat též Boha a jeho požehnání.
Čtvrté téma: PERSPEKTIVY
Jaká je vlastně životní náplň člověka s menšinovou sexuální orientací? Singl konstatuje, že mu jeho stav umožňuje intenzivněji prožívat jiné formy lidské blízkosti a přátelství. Má prý kupu času na přátele a další lidi, kteří potřebují pomoci, poradit. V jakémsi duchovním otcovství vidí svoji perspektivu i do budoucna.
Snoubenci se zase těší na společný život. Nadále chtějí usilovat o to, aby měli Boha v srdci a prospívali církvi i společnosti modlitbou a zapojením do věcí veřejných. O adopci dítěte neuvažují, ale jistý druh otcovství realizují již teď, jako vedoucí ve skautu.
ZÁVĚREM
Velmi oceňujeme otevřenost a odvahu jak redakce Proglasu, tak hostů obou rozhovorů. Věříme, že tato svědectví mohou povzbudit a inspirovat jak mladé lidi, kteří řeší podobná dilemata, tak jejich rodiny i křesťanská společenství.
Zcela souhlasíme s hosty rozhovoru v tom, že sexuální orientace jako taková není věcí svobodné volby, módy či nezodpovědného experimentování. Je to integrální součást naší osobnosti, kterou jde o to poznat, přijmout a proměnit ji do něčeho dobrého a požehnaného.
Spolu s hosty rozhovorů rádia Proglas chceme vyjádřit touhu po tom, aby církevní společenství byla místem, kde se nikdo z lidí s menšinovou orientací nebude cítit nepřijatý, nechtěný, souzený, nepohodlný a zraňovaný. Pastýři ať vedou lidi k tomu, aby si navzájem žehnali, poznávali se a pomáhali si, dokázali se postavit na stranu slabších a zranitelných, mezi které LGBT osoby rozhodně patří. Kéž je poznávacím znamením křesťanů velká láska, nikoliv velké fóbie.
Odkazy na rozhovory: