Letošní festival Prague Pride byl pro nás jiný než předchozí ročníky. S ohledem na covid-19 se letošní festival nesl ve znamení různých omezení a opatření a také toho, že chyběl tradiční sobotní duhový průvod Prahou. Právě průvod je mnohými kritizovaný a považovaný za kontroverzní, protože média mají sklon jej prezentovat jako nějakou senzaci, z desítek tisíc účastníků si do záběru vyberou těch pár v extravagantních kostýmech (či bez nich). Občas se pak objevují i názory, že je to jen průvod úchylů kazící mravy a ohrožující zdravé tradice české společnosti.
Letošní ročník tak mohl dát mnohem více nahlédnout, že Prague Pride je ve skutečnosti multižánrový festival pro všechny a že má svůj komunitní, vzdělávací, osvětový i zábavný rozměr. Během festivalového týdne si každý může vybrat mezi přednáškami, bohoslužbami, divadelními představeními, kinem, výstavami, koncerty, večírky apod. Kdo nebyl letos přítomen na místě, mohl navíc většinu akcí sledovat současně na streamu a později v internetovém archivu.
Pojďme se teď podívat na ty nejzajímavější momenty festivalu z pohledu Jirky a Toma.
Tom:
Letošní ročník byl pro nás dva jiný ještě z jiného důvodu. Já jsem v červenci začal pracovat pro organizaci Prague Pride a od příštího ročníku přebírám po Haně Kulhánkové vedení celého festivalu. Proto už letos byl pro mě festival především pracovní záležitostí, navštěvoval jsem různé oficiální akce a některé aktivity jsem už měl také na starosti. Více k těmto změnám ale v následujícím článku, který vyjde za pár dnů.
Jirka:
Pro mě je důležité, že se jednou v roce témata týkající se LGBT+ komunity dostanou více do pozornosti veřejnosti. To základní sdělení je jasné: LGBT+ lidé existují, žijí mezi námi, mají touhu žít, milovat a být přijímáni takoví, jací jsou. Ve dnech festivalu se LGBT+ lidé z Prahy, z dalších českých měst i vesnic, ale také ze zahraničí přicházejí společně bavit, vzdělávat, poznávat a prožívat přijetí, sounáležitost, podporu, svobodu být sám sebou.
Letos jsem se kvůli pracovnímu vytížení nakonec zúčastnil jen několika akcí. Jako křesťan velmi oceňuji úvodní a závěrečnou bohoslužbu, kde se křesťané i hledající mohou cítit Bohem přijímaní a milovaní více než kdykoliv jindy. Jsou to skutečné duchovní oázy, autentické občerstvení z pokladů evangelia, které je nabídnuto každému bez rozdílu. Velké díky patří evangelickému duchovnímu Karlu Müllerovi a husitské farářce Martině Kopecké. Další duchovní součást programu - přednášky o queer teologii a queer spiritualitě si ještě musím zpětně najít v archívu.
Tom:
V úvodu festivalu pro mě bylo zajímavé například setkání se zástupci pražského magistrátu, kde od pondělního rána vlála duhová vlajka. V pondělí jsem ještě navštívil vernisáž výstavy o LGBT seniorech a nakonec se večer zúčastnil zahájení festivalu – již tradičně na Střeleckém ostrově.
Jirka:
Pro mě byl velmi zajímavý úterní slavnostní koktejl s politickými představiteli, zástupci partnerů festivalu a s velvyslanci desítek zemí, kteří vyjádřili podporu festivalu a snaze LGBT+ komunity o emancipaci v rámci společnosti. Po koktejlu jsme pak šli rovnou na filmové promítání. Kdo má rád špičkové americké muzikály, tomu mohu doporučit projekci muzikálu Kinky Boots. My jsme si tuto báječnou show užili v butikovém kině Radost, které ji bude reprízovat během září.
Tom:
Já jsem potom během týdne navštívil ještě pár dalších akcí – například travesti show na Střeláku, vernisáž výstavy Lukáše Houdka nebo společně s Jirkou skvělý stand-up v angličtině „The Gay Agenda“. Celkově to byl opravdu náročný týden.
Jirka:
No a vrcholem týdne pak byla plavba po Vltavě s možností kochat se krásou města, ponořit se do rytmu hudby na palubě, pozdravit staré kamarády a poznat nové a občerstvit se svěžím drinkem za parného počasí. Plavba trvala asi čtyři hodiny a všichni, s kým jsme mluvili, tak si to pořádně užili.
V sobotu večer se potom také v Událostech na České televizi objevila reportáž, jejíž hlavní součástí byl rozhovor s námi dvěma.
Alternativní odkaz na celý pořad Události (ČT1, 8. 8. 2020)
Nebavili jsme se pouze o festivalu, ale také o manželství pro gaye a lesby. O tom už jsme tu psali i v minulosti, ale přesto si dovolíme připojit pár našich myšlenek.
NÁŠ NÁZOR NA ROZŠÍŘENÍ MANŽELSTVÍ PRO STEJNOPOHLAVNÍ PÁRY
Pokud se rozšíří možnost uzavřít manželství i na osoby stejného pohlaví, bude to ze strany společnosti významný krok k plnému přijetí a emancipaci LGBT+ osob. Bude to výraz uznání důstojnosti jejich osobností i jejich vztahu. Z tohoto politickospolečenského posunu budou podle nás moci těžit všichni:
- Podpora dlouhodobých, stabilních a láskyplných vztahů patří k prioritám každé perspektivní společnosti. Není důvod, proč by se v aktuálním kontextu společenského života a komplexnějšího poznání povahy sexuální orientace měla omezovat pouze na heterosexuální páry.
- Stejnopohlavní páry budou moci přispět společnosti i tím, že pro ni vychovají nové občany, kteří by jinak byli odkázáni na výchovu v ústavech. Upřímně, klobouk dolů před každým párem, který se dnes rozhodne přijmout a vychovávat děti. To je podle nás výraz velké lidské zralosti, zodpovědnosti a schopnosti sebeobětování. Jestliže naše společnost potřebuje děti, pak potřebuje rodiče, a to především s takovými vlastnostmi.
- Rovné manželství nakonec ale prospěje i teplým dětem narozeným v rodinách s vysoce konzervativním hodnotovým zázemím, které to mají doma zpravidla velmi těžké. Tyto děti totiž budou vnímat, že společnost jako celek je už přijímá takové, jací jsou. Navíc perspektiva možnosti uzavřít v budoucnu rovnoprávné manželství pro ně může být něčím, co jim ulehčí přijetí jak sebe sama, tak ze strany jejich okolí. A možná i jejich konzervativní okolí se s jejich homosexualitou bude mít šanci snadněji smířit, když pozná a pochopí, že i gayové a lesby mohou prožít svůj život v perspektivním láskyplném vztahu.