Jiří je kluk z Pardubic. Má jednoho mladšího prima bráchu, skvělé lidi kolem sebe a už toho docela dost zažil.
Jiří se narodil v roce 1975 v Pardubicích (perník, Velká pardubická, soutok Labe a Chrudimky, Jan Kašpar, Paramo a tak). Od té doby si prošel dost originální cestu. Po absolvování gymnázia se dal na studium teologie a stal se z něho katolický kněz. Začal učit na biskupském gymnáziu ve Skutči. S některými jeho bývalými studenty se občas potkáváme – jsou to skvělí kluci a holky, kteří ho mají doteď hodně rádi.
Po pěti letech ve Skutči odešel studovat postgraduál do Říma. Tam strávil zase pět let a odnesl si odtud na jedné straně licenciát, na straně druhé i hodně životních zkušeností se sebou samotným. Jiřího další štací v Česku byla Choceň – malebné východočeské městečko na železničním koridoru mezi Pardubicemi a Českou Třebovou. Za čtyři roky farářování v Chocni dal mimo jiné do kupy farní zahradu a získal spoustu zajímavých přátel. Jo a v Chocni jsme se také poznali my dva.
Před třemi lety se Jiří rozhodl pro změnu. „Snad ještě kdyby byla válka, dokážu si představit, že bych zůstal dál v duchovní službě,“ říkal si tehdy Jiří. Více či méně pohodlné místo na choceňské faře tak nakonec vyměnil za dvouletou zkušenost armádního kaplana. Nejprve to znamenalo intenzivní výcvik ve Vyškově (spojený s odpočinkovými prodlouženými víkendy, které jsme trávili u mě v Brně). Následovala služba u Svatováclavského praporu v krásném jihočeském městě Tábor. Po více jak dvou letech u armády se nakonec Jiří rozhodl dát přednost svému osobnímu životu, odešel z armády i ze služby v církvi a společně se mnou odvážně vykročil vstříc novým zítřkům…